Stav čtivosti

Po dlouhé době jsem zašla do knihkupectví. Víte, já si raději půjčuji knihy v knihovně a peníze utrácím za spoustu jiných věcí. Ani dnes mě sem nezavedla touha po knize vonícím novotou. Sháním totiž dárek kamarádce. A co jiného dát fanatickému knihomolovi než knihu. Jenže se stalo něco, co jsem asi měla očekávat. Místo abych pátrala po vhodné dárkoknize, jsem začala listovat v dílech, co zajímají mě samotnou. Nechala jsem se jimi zhypnotizovat a naprosto pohltit. 

Nevím, jak dlouho jsem u toho regálu stála, ale vím, že ve mně opět začal klíčit ten známý pocit. Chuť přečíst všechny knihy světa nebo přinejmenším jejich velkou část. Tohle svírání kolem žaludku a pocukávání koutků úst se mi děje s jistou periodicitou. Střídají se mi období čtivosti a nečtivosti. A řekla bych, že moje nedávná nemoc mi jednu takovou etapu „musímpřečístvšechnonacopřijdu“ přinesla. Jak se říká: Všechno zlé je pro něco dobré. 

Nakonec mě z knihkupectví vyhnal hlad. Jinak bych tam možná stála doteď. Ale i tak mi dnes kabelku jedna nová kniha obtěžkala. Sice ne nová a neohmataná, nýbrž opět kniha z knihovny. Moc se těším, až ji otevřu a ponořím se do řádků plných krásných slov. Ještě ale musí chvíli počkat na poličce. Nyní mam totiž rozečtené dvě další knihy a ještě mě čeká povinná literatura. Vidíte? To je to mé čtecí období.