Beruško půjč mi jednu tečku

Já už mám prostě prázdniny. Sice tomu neodpovídá dlouhý seznam testů, které mě čekají, ale v myšlenkách a pocitech mi už škola skončila.
 Říkám si, že přežiji už jen tenhle týden a všechno bude dobré. Už budeme moci být spolu. A na tom záleží. Těším se. Na všechno. Až z toho mam chuť křičet, skákat nebo zpívat. Všechno už prostě musí být dobré. Musí.
Ještě, že mam svoji milovanou sestru. Je s ní tolik legrace. Každému bych přála takovou. I když je občas na zabití. Jenže kdo není. Dnešek byl skvělý.

Květen od slova kvést

Vzpomínám. Na všechno možné a také na víkend. Bylo přenádherné počasí až jsem se trochu spálila. Všechno je teď tak nějak na nic. Spousta špatných emocí. Počasím vynásobte. Školou umocněte.
Proto v myšlenkách raději brouzdám úplně někde jinde.
A jelikož byl víkend jako stvořený k fotografování ..no však uvidíte.
V rodině mám totiž skvělou zahradnici, která dělá svět krásnějším. Prosím, prosím více takových lidí.. pro každého. Je jich totiž opravdu málo.

Smutek ve vzduchu

Z autobusu jsem vystoupila dřív. Pršelo, ale to mi nevadilo. Nad hlavou mi hřmělo a v uších zněla ta píseň. Jednou se dotkla mého srdce, stala se tou nejoblíbenější a myslím, že tak i zůstane. Kapky ve vlasech, na zádech, na duši.  Nesmyly všechno tak jak jsem doufala. Ale slzy nebyly vidět.

Pohled z balkonu dolů. Obloha byla stále šedivá a rozplakaná. Cítila bych dopad? Jen o trochu více vína a o trochu méně opatrnosti. 

Možná až umyjeme svá okna budou očištěny i naše duše. Beze skvrn a šmouh. 

Ach jak se mi stýská.

zapečetěná tajemství

Slepuji si stránky deníku. Ukládám tam tajemství. Myšlenky, které asi nikdy nevyslovím. Nikdo je nechce slyšet. Asi ani já ne. Ale jsou ve mně a čím dál víc vše pohřbívám tím mam v sobě větší zmatek. Doufám, že se navrátím do ztracené rovnováhy, klidu, míru. Že do té doby nezešílím, že se ve mě vše nezamotá víc než je. Ve spoustě věcech, ve kterých jsem dříve měla jasno se teď nevyznám. Děsí mě to. Hodně.

Dnes

jsem po dlouhé době jela tramvají až na konečnou. Domů. Takovéhle delší cesty jsou jako dělané na čtení uchvacujících knih. Tedy pokud nejste já. Chtěla jsem se nechat pohltit krásnými slovy. Opravdu. Jenže to nešlo. Nemohu prostě jen sedět ztracená mezi řádky, když kolem mě běží celý svět. Tu cestu znám nazpaměť a stejně jsem fascinovaně hleděla z okénka, jako bych tamtudy jela poprvé. Protože to všechno bylo kolem mě.
Slunce, ulice, domy, lidé, spěch, město život. Nešlo se nedívat.
Přála bych si uspořádat večeři pro své přátele. Uvařit něco skvělého a hrát aktivity a pít víno a smát se. Nebo do večera zůstat venku a povídat si o nekonečnosti tak jako tomu bylo dřív. Jenže to už je dávno.

Nějak se mi teď kupí starosti, se kterými nemůžu nic udělat, protože nejsou mé. Proč jen nemám kouzelnou hůlku, rybku co by mi splnila tři přání, džina v láhvi nebo něco podobného.

Tím, že ukazuji své kresby (nebo jak to nazvat) ukazuji hodně ze sebe. Ač se to tak zdát nemusí. Tvoří mě a neopouštějí. 

Na únavu spousta kávy a co na smutky? Co pomáhá? 

projíždění vzpomínek to asi nebude

kostkovaná košile a litry čaje

Když náladu mám ponurou,

když umírám nudou, 

když svět kolem nevnímám, 

do jiných světů odbíhám.

Cítím se jako zmuchlaný papír zahozený do louže na ulici. Usínám během vyučování a ne protože by mě to nebavilo. Už potřebuji víkend a pořádný spánek. Zajímalo by mě kolik lidí je na tom teď stejně jako já. Hodně, řekla bych. Proč všichni mají tak málo času na jednu z nejzákladnějších lidských potřeb?

Dočetla jsem Malého PRINCE. Ta kniha mě okouzlila a to už dlouho nejsem dítětem, které vidí srdcem. Měla jsem ohromnou radost, když jsem ji úplnou náhodou objevila u přítele doma. A teď po dočtení ve mě stále zanechává hřejivý pocit, kterého si dnes opravdu vážím.

Houpačkové období

Slunce. Vítr. Déšť. Duha. Radost. Pohoda. Smutek. Pláč. Nostalgie.

Toulali jsme se a objevovali nová místa. Nohy bolely a objetí hřálo. Už zase mě přepadla touha po létě a prázdninách a svobodě a volném čase a náhodách. Už jen 47 dní do konce školního roku. Musím si do diáře udělat obrovský nápis SVOBODA! 

Mam rozečtené tři knihy zároveň a je nesmírně těžké se mezi nimi rozhodovat. A budu muset načít čtvrtou. Ach povinná četba. 

Tim Burton je úchvatný. Zamilovala jsem se do jeho "čmáranic" na ubrouscích a papírech vytrhaných z různých bloků a skicářů. Srdce mi poskočilo, když mi kamarádka řekla: "hele to vypadá přesně jako to, co kreslíš ty" .. pomyslně jsem se přiblížila ke géniovi. :)

Díky němu mám ohromnou chuť zase víc kreslit. A budu. 

Těším se až společně nasedneme do vlaku a vyrazíme za dobrodružstvím. Nebo prostě jen pojedeme a bude nám jedno kam, hlavně pryč a spolu.

Hlava v oblacích a myšlenky za kopci.

Výletování

Ze seznamu, co jsem si v sobotu sepsala jsem neudělala téměř nic. Místo toho jsem šla do kavárny a bylo to super. Tady jsou ale slibované fotky z výletu. Počasí bylo přímo aprílové - sluníčko střídal nepříjemný vítr. Ale jinak jsem si to moc užila. Prostě jsem byla uprostřed přírody a nic mi nechybělo. Ať takových chvil jen a jen přibývá!

Seznam

Mé úkoly na zítřek
... jsem zvědavá kolik toho doopravdy udělám

1) Přidat článek o dnešním výletě
2) Dopsat článek do školního časopisu
3) Začít seskupovat další nynější číslo školního časopisu
4) Udělat plakát na konečnou stranu
5) Nakoupit
6) Naučit se na test ze zemáku
7) Rozepsat eseje na francouzštinu
8) Alespoň pár minut věnovat logaritmům
9) Dočíst už konečně Markétu Lazarovou
10) Udělat alespoň polovinu z tohoto seznamu

vypadá to na pernou neděli.

Střípky, co se mi tak porůznu kutálí v počítači ze složky do složky. Přišel jejich čas.