Smutek ve vzduchu

Z autobusu jsem vystoupila dřív. Pršelo, ale to mi nevadilo. Nad hlavou mi hřmělo a v uších zněla ta píseň. Jednou se dotkla mého srdce, stala se tou nejoblíbenější a myslím, že tak i zůstane. Kapky ve vlasech, na zádech, na duši.  Nesmyly všechno tak jak jsem doufala. Ale slzy nebyly vidět.

Pohled z balkonu dolů. Obloha byla stále šedivá a rozplakaná. Cítila bych dopad? Jen o trochu více vína a o trochu méně opatrnosti. 

Možná až umyjeme svá okna budou očištěny i naše duše. Beze skvrn a šmouh. 

Ach jak se mi stýská.