Co bych udělala, kdybych vyhrála hodně peněz ?


Tato otázka je čistě hypotetická, jelikož já nikde nesázím ani se nezapojuji do soutěží. Můj táta má ale v oblibě sázet na sportovní výsledky. Ještě jsme na tom sice nezbohatli, ale nějaké ty drobné se hodí vždycky. A samozřejmě nepřestávám být pozitivní a pokaždé když mi zabere počítač, aby zkontroloval svůj účet, se ho ptám, jestli z nás už jsou ti milionáři. Ta chvíle kdy odpoví „Jo jsou z nás boháči“ určitě jednou přijde. :D
Každopádně jsem dnes začala přemýšlet nad tím, co všechno ze svých přání (kterých mám opravdu dostatek) bych si hned splnila.  Jsou to veskrze přání, která stejně jednou uskutečním (určitě, určitě, určitě!). Ale hromada peněz by mi pomohla je získat hned a mnohem snáze. Jestli bych z nich měla takovou radost, kdyby mi jen tak spadly do klína, bez snahy a dřiny, to už je jiná otázka.

  •      Byt 
Jak překvapivé, že? Kdo v mém věku nepociťuje touhu odpoutat se od bydlení s rodinou a postavit se na vlastní nohy? Jsem ve třeťáku na gymplu, ale o vlastním bydlení sním už tak od osmičky. Ne, že bych se doma měla špatně, to vůbec ne. Zároveň ale představa společného bydlení s přítelem ve vlastním, útulném bytečku je pro mě velkým snem, nad kterým se dokážu rozplývat téměř nepřetržitě. Ale je pravda, že znám i lidi, kteří nic takového neprožívají. Například moje spolužačka – má skoro dvouletý vztah a k příteli by se už mohla nastěhovat dávno, kdyby chtěla, jenže ona po tom zatím netouží. No, každý jsme holt z jiného těsta. J

  •           Pořádný výlet
A tím nemyslím jen do Krkonoš nebo na Moravu, což je taky super a mám to na svém seznamu, ale když už bych vyhrála ty miliony tak bych vyrazila o trochu dál. A láká mě toho spousta. Zbožňuji hluboké lesy a hory takže by mojí první volbou byly buď Alpy, nebo nějaký ten sever. Vím, že do Norska, Švédska nebo Finska se chce podívat každý druhý. Já nejsem výjimkou. Tamní příroda je prostě neuvěřitelně nádherná a jedinečná. Další místo, které bych ráda navštívila, jsou Benátky. Co k tomu dodat romantika v sobě prostě nezapřu. No a potom Amerika. Nehrnula bych se ale tolik do New Yorku nebo L.A. jako spíše do Grand Canyonu, Yellowstonu a dalších národních parků.

  •           Jazykové kurzy
Od malička se učím anglicky a nyní třetím rokem francouzsky. Ani jeden jazyk neovládám tak, jak bych si přála. Anglicky se tak nějak domluví téměř každý, ale to mi pochopitelně nestačí. Myslím si, že to je jen otázka času (a ne zas tak dlouhého) než se na nějaký pořádný kurz zapíšu. Zlepšovat se člověk může vždy, že ano.

  •         Dárky
Zbožňuji, když můžu ostatním dělat radost. Je prostě skvělý pocit vidět jakou má třeba sestra nebo přítel radost z dárku, který si přáli. A proto bych každému, koho mám ráda, dala něco o čem tajně (i nahlas) sní.


Tohle jsou čtyři hlavní body, které bych upřednostnila před spoustou dalších menších přání, které si v sobě schovávám. O těch třeba někdy příště. 
Myslím, že se mi po dlouhé době vrátila chuť do psaní. Budu si ji držet, aby mi zase neutekla. 


A co vy? Jak byste utratili svou případnou kupu peněz?

Vaše Lucy :) 

3 komentáře:

  1. Pěkný článek. :)
    Doufám, že z vás jednou ti boháči opravdu budou. ;)
    Jinak já jsem asi spíš jako tvoje spolužačka, protože byt bych sice chtěla, ale nevydržela bych v něm bydlet. :/ Určitě ne sama. :) Ani s přítelem sama (kdybych nějakého měla, hm :D). Spíš bych brala takový ten spolupronájem třeba ještě s pár lidma, studentama, nebo tak. :) Ale těžko říct, jak by to šlo. :)
    Zase na druhou stranu mě hrozně láká ta představa toho, že si budu moct jednou zařídit třeba celý byt podle sebe. To by bylo projektů. ^_^
    Co se týče výletů, já bych chtěla na Aljašku. :) A nebo klidně i do toho Norska. A kdybych měla zabrousit někam trochu na jih, tak Španělsko. :)
    Jazykové kurzy jsou pravděpodobně skvělé, ale dokud žádný nevyzkouším, tak se jich nejspíš budu bát. Zní to asi divně, ale já se hrozně bojím nedorozumění se s někým. Divný strach, já vím. :D
    A Dárky? No jasně! Taky mám moc ráda, když můžu někomu něco dávat, i kdyby to byla i jenom sušenka, o kterou se rozdělím. :D

    A kdybych měla sama ještě něco vybrat, tak bych si nejspíš koupila nějaké ty knížky. :) A zbytek bych si schovala. :) A šetřila si na Wolksvagen Brouka. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za skvělý komentář! :) s tím strachem s nedorozuměním se tě chápu - to asi bude důvod proč jsem se ještě na žádný nepřihlásila :D ale překážky se mají překonávat, tak budu držet palce aby nám to oběma vyšlo. :) A Wolksvagen Brouk je super autíčko!

      Vymazat
  2. Taky jsem vždycky toužila bydlet co nejdřív s přítelem a nejen proto, že situace u rodičů nebyla nejlepší. Jenže teď vím, že není na co spěchat. Ono má velké kouzlo se vídat třeba jednou, dvakrát za týden. Společné bydlení si teď užíváme (i když se samozřejmně někdy neshodneme), ale myslím, že je nejlepší to společné bydlení protahovat, jak to jde (tím zas nemyslím třeba 10 let :D) :-)
    Teď bych vlastně využila peníze na nové bydlení :D Cestování, do toho bych šla taky :-) a dárky a různé příspěvky a pomoci cizím, to by taky bylo moje! ;)

    OdpovědětVymazat