Ohlédnutí za prosincem

Prosinec je mým nejoblíbenějším měsícem z celého roku, kterému pak konkurují už jen letní prázdniny. Možná jsem trochu divná, ale mě vánoční nálada obklopuje už někdy v říjnu. To už začíná být brzy tma a já zapaluji svíčky, kde se dá, poslouchám vánoční písničky a přemýšlím, co komu nadělím. Prosinec je pak touto náladou doslova zaplaven. Mamka si vždy dá záležet na výzdobě a napeče kupu cukroví. Teď už máme jenom zbytečky. Já si ale nejvíc pochutnám na vánočce. Moje nejoblíbenější vánoční jídlo. Každý rok si přeji, aby na Vánoce napadl sníh. Letos se u nás v Praze opozdil o týden a vydržel jen pár dní. I tak jsem z toho byla nadšená. Nejvíc jsem si ho užila při silvestrovském ohňostroji, kdy jsme se s přítelem koulovali v parku s radostí malých dětí, když nám nad hlavami zářily barevné jiskřičky. Doufám, že nás ještě během zbytku zimy překvapí. 

Chvil domácí pohody, kdy si udělám kávu a v klidu si zalezu s knížkou do postele nebo si pustím nějaký film, si teď v období pololetních písemek vážím ohromně moc. Vždy mi pomůže najít si malé střípky radosti v jinak ponurém, povinnostmi nabitém dni. 

Jeden z nejkrásnějších momentů celého prosince pro mě bylo ráno, kdy jsem celá rozespalá vešla do obýváku a uviděla za okny velkou chumelenici. V tu chvíli mi bylo jako bych se měla rozskočit štěstím. Bílé vločky snášející se z oblohy a sněhová přikrývka na všem kam oko dohlédlo byla prostě nádhera.