Poslední dobou se mi nálada střídá asi jako dnešní počasí. Cestou do školy jsem mrzla, během vyučování se na nás za okny smálo sluníčko, o polední pauze mi šála lítala nekontrolovatelně ve větru, po škole jsem dostala pořádnou sprchu deštěm a kroupami a teď je klidný podvečer, kdy nebem plují nadýchaná oblaka protkaná měkkým světlem. Stejné je to se mnou. V jednu chvíli mám pocit, že je všechno v pořádku, že jsem přesně tam, kde mám být, s lidmi, se kterými mám být, s životem, který mám žít. Za krátkou chvíli propadám starostem a přemítání nad věcmi, které nemohu změnit.
Někdy je svět prostě vzhůru nohama a někdy dokonce úplně naruby. Na druhou stranu můžu říct, že alespoň nežiju ve stereotypu, aneb najdi si na všem něco pozitivního (mé nové motto).
Žádné komentáře:
Okomentovat