Neznámé knihy

Dnes mi bylo řečeno: „Ty čteš jenom neznámý knížky.“ Pronesla to spolužačka poté, co pohledem přejela titulek knihy, kterou jsem měla položenou na lavici. V tu chvíli mě to popudilo. Proč bych měla číst jen knihy, které zná každý? Ona je přesně ten typ člověka, co čte klasiku a je na to pyšná. A já si říkám, proč bych to kruci měla dělat? Jistěže chci mít přehled o slavných dílech, která zná celý svět a která dávala základy tvorbě dalších autorů. Ale proto přeci nebudu číst knihy, které nejsou tolik známé, popřípadě vůbec.  Jednalo se zrovna o knihu, kterou mi daroval přítel, jen protože se mi líbil její obal. A díky tomu pro mě má velkou cenu. Mám ji ráda. Je to jen a jen má kniha. Pouze já vím, jakou cestou se ke mně dostala. V jejím příběhu je kus mého příběhu. A tak si říkám, proč se upínat ke knihám, které bychom měli číst, místo toho abychom prostě jen sáhly do regálu a koupili si titul, co nás překvapí. Možná příjemně, možná o něco méně. Vždy nám ale zůstane ten pocit, že jsme si knihu pořídili, protože jsme sami chtěli a ne proto, že patří mezi široce uznávanou literaturu. Vždyť to je trochu nuda ne? Já nechci mít nudný život ani (tím spíš) když jde o knihy.