zapečetěná tajemství

Slepuji si stránky deníku. Ukládám tam tajemství. Myšlenky, které asi nikdy nevyslovím. Nikdo je nechce slyšet. Asi ani já ne. Ale jsou ve mně a čím dál víc vše pohřbívám tím mam v sobě větší zmatek. Doufám, že se navrátím do ztracené rovnováhy, klidu, míru. Že do té doby nezešílím, že se ve mě vše nezamotá víc než je. Ve spoustě věcech, ve kterých jsem dříve měla jasno se teď nevyznám. Děsí mě to. Hodně.




v

1 komentář:

  1. Andullie23. května 2014 v 11:41

    Hrozný je ten pocit, kdy člověk neví, jestli může věřit vlastní hlavě. Kdy potlačuje myšlenky, které nechce sám slyšet ani přiznat, když se trochu ztrácí, zoufale se chytá stébla jako tonoucí, ale přitom se mu pokaždé přetrhne v ruce a proud ho unáší dál a dál...

    OdpovědětVymazat

Přihlásit se k odběru: Komentáře k příspěvku (Atom)